Yangonske mátohy

Časový posun, probdela noc v letadle a tropické klima je souhrn faktorů, který nás spolehlivě odrovnal. Máme půl dne na to, abychom si prohlédli Yangon. Katka zařídila nocleh ve staré části mezi sympaticky omselymi kolonialnimi domy. Nejdříve je potřeba něco málo sníst. Všude je dostatek pouličních občerstvoven a tak nevím proč jsme si museli vybrat zrovna thajskou. Ostatní si libují, ale mně tečou slzy, potim se a probojoval jsem se sotva do poloviny misky. A to si ostatní ještě prisypavaji papričky.
No, aspoň jsem se probudil!
Další cílem je zlatá pagoda. Je vysoká 99 m a opravdu pozlacená. Čekáme na západ slunce a cítíme, jak se nám chce spát. Když se na chvilku posadíme, tak okamžitě všichni usneme . Tak raději pořád chodíme.
Jak se slunce sklání, vypadá pagoda ještě zlatejsi. Přibývá lidi, kteří se přišli po práci trošku pomodlit a pomeditovat si. Cítíme génius loci, je to úžasné místo.
Se soumrakem se vracíme do hotelu, ještě si dáme pivo a talíř rýže, v posteli jsme v 8. Není to spánek, jsou to rovnou mdloby . Už do snů mi hučí oknem pouliční ruch. Dobrou noc.

Letime

Co dodat?

Moc se těšíme, máme trochu obavy, ale zároveň je to velká výzva. Podívat se téhle tajemné zemi trochu pod kůži, očuchat si ji, třeba se s ní i trochu skamaradit. Co nám může sdělit, v čem jsme jiní a v čem stejní? Spousta otázek a dost očekávání. Tak jdeme na to.