Na cestu podél moře jsem se vyloženě těšil. Očekával jsem rybářské vesničky s poetickými výhledy na modrou hladinu pod sumicimi korunami palem.
Ale nebylo to úplně tak. Pobřeží je zde pokryté mangrovy, silnice vede několik km od moře a přestože jedeme primorskou nížinou, kde nejvyšší kopeček nemá víc než sto metrů, máme nastoupano tisíc metrů denně.
Vesničky jsou zde na první pohled chudší než ve vnitrozemí. Většinou ani nemají elektřinu a tak můžeme zapomenout na chladné nápoje. Ale lidi pořád stejně milí a ochotní. Občas rýžová políčka, teď v období sucha opuštěná a suchá. Rýži jíme 3x denně. Hlavně se zeleninou, někdy s kouskem masa.
Příjemným překvapením jsou melouny, konzumujeme jich několik denně. Meloun je ideální výživa cyklisty: tekutiny i cukry v jednom a za cenu opravdu lidovou.
Zajímavá je i místní výtvarná kultura buddhismu, procesí následovníků kracejici za Buddhou v nadzivotni velikosti. Vše pořádně pozlacené.
Bydlení je také zajímavý fenomén. Jednou spime na prycnach v prkennych kukanich, jindy v luxusním hotelu s livrejovanym personálem, otevřeli před dvěma týdny a jsme jejich první hosté. Zkrátka Myanmar je země v období turbulenci a vývoje, je úžasné to sledovat na vlastní kůži.
Těšíme se k moři. Už jsme trochu unavení, není se čemu divit. 700 km po horských silnicích pod spalujicim sluncem dá zabrat. Katka má trochu zánět v očích, na Mirku sednul nějaký virus, v bříšku to občas mírně zaškrundlá.... Jojo, už je čas si trošku zaplavat v moři a pak si polezet na pláži. Aspoň den! Ale už brzy to nestane.
Žádné komentáře:
Okomentovat