Nečekaně luxusní hotel, kde Katka prozretelne objednala nocleh už z Prahy, se nám vůbec nechce opouštět. Snídaně na terase s vyhlídkou na hory se pořád protahuje, ale jednou to přijít musí.
Jsme ve výšce skoro dva tisíce metrů a čeká nás ještě sjezd do nížiny.
Postupně se otepluje, až moc. Na silnici probíhají intenzivní stavební práce, jedinou technikou je válec, zbytek jsou lidské ruce. Vlastně zejména upracovane ruce žen.
Dělnice ručně presivaji štěrk, rovnaji tezke kameny, nosí osatky s hlínou a připravují terén.
V sudech podél silnice je asfalt. Sud se povali na bok a rozdela se pod ním oheň. V boku udělají otvor, z nej nabírají vařící asfalt a v kybliku jej nosí na silnici, kde polevaji štěrk. Na to v osatkach nosí další vrstvu posypu.
Drsná práce v poledním vedru, ale přesto se na nás usmívají, mavaji a zdravi nás už z dálky.
Často kolem hoří ohně, jak vesničané vypaluji suché listí spadane na zem. Zapálí jej a oheň se postupně sune krajinou. Kupodivu nechytnou stromy, ale shoří jen spodní vrstva vegetace. Vzduch je plný dýmu, špatně se dýchá a celá krajina je pokrytá oparem . Stýská se nám po horách s čistým vzduchem a dalekými vyhledy.
V našem dnešním cíli není žádné ubytování, ale náš místní kamarád nám domluvil bydlení v jedné hospodě. Velká zaprasena místnost, dvě obří postele, sprcha, záchod... Co víc si přát!
Natahneme složitou konstrukci provazků na zavěšení moskytiér a můžeme jít spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat