Je pulnoc a my konecne v nasem bambusovem pribytku na brehu reky ulehame ke spanku. V hlavach mame stale vzpominky a dnesni dobrodružství, ktere si nezada s lecjakymi akcnimi trhaky. Ale poporade.
Dnesni etapa je klasicka prejezdovka mezi dvema ne prilis zajimavymi mesty Kazoomna a Kanbya. Ceka nas 55km vicemene po rovine, takze si rano davame trochu nacas a vyrazime az kolem pul 11.
Cesta prijemne odsejpa, takze po ceste jeste prozkoumavame jeden z zdejsich klasteru, kde nam mistni mnich ukazuje stovky let stare drevorezby vyobrazijici Budhovu smrt.
Do Kanyi jsme prijeli na nase pomery celkem brzo, uz v 5 hodin a hned jsme se vydali do mesta shanet ubytovani. Jelikoz jsme vedeli, ze v Kanbyi neni zadny guesthouse, chteli jsme poprve vyuzit rady naseho pritele Wina a pozadat o prespani v klastere. Pro tento pripad jsme byli dokonce vybaveni v barmstine napsanymi vetami s prosbou o nocleh.
Mistni nas po chvili nanavigovali smerem ke klasteru nad mestem. Zatimco my jsme na dvorku pozorovali honici se deti, Tomas s Kackou se vydali vyjednavat s hlavnim mnichem. Vratili se vsak bohuzel s neporizenou. Prespat tu nemuzeme. Od jedineho anglicky mluviciho chlapce se dozvidame, ze jsme se nelibili mistnimu policejnimu dustojnikovi a tak musime o dum dal. Na krizovatce se nam sice podarilo sehnat nocleh v hospode, ale za par minut to byla zase stejna písnička, policie nám to zakazuje. Ten oficir vstal ocividne levou nohou.
Tak co ted? Sedime u pivka a premyslime co dal. Uz vyhlizime nejakou utulnou autobusovou zastavku, kdyz tu se nahle objevi opet ten mladik a pta se, co pro nas muze jeste udelat. Po kratke debate nam doporucuje presunout se do vesnice Shwezigon, asi 60 km jizne odsud. Dokonce se nabidne, ze nam sezene dodavku, ktera nas tam odveze. To zas mame jednou stesti.
Asi po hodine adrenalinove jizdy uz za tmy prijizdime k vesnici Swezigon. Prekvapuje nas, ze je tu celkem provoz na to, ze na mape mame jenom malou ikonu pagody a několik domků . V zapeti pochopime; na kopci nad nami se tyci obrovska zarici a blikajici pagoda.
U mostu nas stavi opet policie a nuti nas vystoupit ven. Mladik chvili debatuje s policisty a pak nam oznamuje, ze dal uz musime sami. Na cestu dal dostavame policejni eskortu a vstoupame vzhuru k pagode.
Najedou se pred nami otevre obrovske mesto plne lidi, stanku se suvenyry a obcerstvenim. Tohle, ze je ta mala vesnice? Na krizovatce nas zastavi dalsi policista, tentokrat emigracni a zacina klasicky slet otazek: odkud jsme, kam jedeme a co tam budeme delat. Odpoved je jasna, Jsme cesi a chceme tady spat.
"To nejde, neni tu zadny hotel ani guest house. Musite odjet. No slip hir." Jeho odpoved na nam vyrazila dech. Kde asi teda spi vsichni ty lidi kolem. Na to konto jsme zacali hrat tolik overenou roli tzv. "blbych turistu". Delali jsme, jako ze nerozumime a cekali, jak si s nami poradi. Nastesti za chvili prijel jiny policista, neco si septli a najdenou to slo.
Dojeli jsme az na uplny konec mesta, kde jsme zastavili u neceho, co vypadalo jako recepce. Kolem nas byly desitky chaticek, jak vystrizenych z detskeho tabora na Vysocine. Na recepci visely tri volne klice a my, po dalsi asi pul hodine papirovani, jsme dva z nich konecne dostali.
Kdyz stojime pred chatkama, konecne zaciname vnimat okoli a nevericne kroutime hlavami. Jsme ve meste plnem pagod, ktere melo byt vesnici, ve meste o kterem nepise zadny pruvodce, proste jsme ve meste, ktere neexistuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat