A je to tady!
Z rozbité polňačky se najednou stane kvalitní asfalt, domy už nejsou upletene z rohoží, ale zděné. V nose cítíme slany vzduch, uši zaznamenaji šumění vln, oči se nakrmi dalekym obzorem.
Jsme na Ngapali Beach.
Není to plážový komplex, jaké člověk zná z jiných destinací. Hotylky jsou trochu lidová tvořivost, občas je něco trochu nedodelane, něco teprve vzniká. Odpovídá to obrazu Myanmaru, který jsme si už udělali. Země v prekotnem vývoji, která byla desetiletí v izolaci a teď se to že všech sil snaží dohnat.
Užíváme si zasloužené odměny za náš výkon. Krevety a ryby na grilu, koupacka několikrát denně, koktejly v plazovem baru.
Fotíme se na pláži, objevujeme rybářské vesničky (na které jsem se 3 dny těšil ), pivo teče proudem.
Přes naše místní nově získané kamarády se nám podařilo sehnat vnitrostátní letenky i s dopravou kol a tak nemusíme spěchat. Zkrátka ideální závěr.
Balení kol je vždycky taková nepříjemná práce, nicméně i to se nečekaně podaří. V sousedním obchudku jsme obdarovani hromadou kartonů, balíky izolepy jsme si pořídili už před tím, tak teď už `jen' rozebrat a zabalit.
Mezitím už se setmělo, je čas na závěrečnou večeři a po ní ještě noční koupel.
Byla to skvělá cesta. Objevili jsme úžasnou zemi, dostali se jí pod kůži, ocuchali si ji. Za pár let už to bude jiné, bude to takové Thajsko nebo Srí Lanka, módní destinace mezi turisty i backpackry. Ale zatím je to ještě ta syrová naturální země Myanmar.
Pekne se to cetlo, diky.
OdpovědětVymazat